Jeřabiny

Po několika letech se mi podařilo sehnat jedlé červené jeřabiny, přesněji jeřabiny ze sladkoplodého červeného jeřábu. Za to musím velmi poděkovat našim milým sousedům, kteří je mají na chalupě, a dovolili nám si je natrhat. Na revanž dostali dýni Hokkaidó i s receptem na polévku a mají slíbené vzorky výrobků :-)
Později postupně uvedu nějaké recepty z jeřabin.
-----------------------------------------------------------------------------------------
Druhy jeřabin a původ
Jeřabin je více druhů. Nejvíce rozšířený je jeřáb ptačí. Je to typická evropská dřevina, je velmi přizpůsobivá a roste v různém prostředí, od nížin po vysoké hory. Z jeřábu ptačího můžeme často vidět vysázené aleje nebo ho můžeme vídat i v parcích ve městech či ve výsadbě mezi paneláky.

Dalším druhem je jeřáb sladkoplodý. Ten se pěstuje jako ovocný strom a jeho malvičky jsou velké asi 10 mm. Kolem roku 1820 prý zde na Šumpersku vznikl jako biochemická odchylka jeřábu ptačího. Za 150 let stihl obletět svět a zdomácnět v Severní Americe. Dále se také objevil kolem roku 1898 na území carského Ruska. Malvičky tohoto jeřábu byly asi 15 mm velké a měly chuť pouze kyselou nikoliv sladkokyselou.
Jeřáb sladkoplodý poznáte od jeřábu ptačího podle dvou rozlišovacích znaků. Prvním jsou listy - jeřáb sladkoplodý má pilkování na listech pouze do 1/3 směrem od špičky dolů a zbytek okraje listu je hladký. Zatímco jeřáb ptačí má pilkování na listech téměř až dolů. Druhým znakem je chuť malviček neboli jeřabin. Když ochutnáte jeřabinu jeřábu ptačího, zjistíte že je kyselá a hořká. Jeřabina z jeřábu sladkoplodého je pouze kyselá až sladkokyselá.
Jeřabiny se sklízejí před změknutím, v našich podmínkách je to od konce srpna do konce září
Dalším "druhem" je jeřáb černoplodý neboli Aronie. Aronie prý není druh jeřábu, ale jde o samostatný rod Aronia. Již dlouhá léta se pěstoval na území bývalého SSSR, než se dostal i k nám. Aronie je opadavý keř s nedělenými listy. Dorůstá asi do 2 m. Často je vidět roubovaný na podnoži z jeřábu ptačího. Malvičky Aronie jsou temně fialové až černé a mají sladce nakyslou chuť. Často se používají k přibarvování jiných ovocných šťáv a sirupů. Sklízí se od srpna do září a sklizené plody vydrží v čerstvém stavu až 2 měsíce. Mohou se také nechat na stromě přejít prvním mrazíkem a jejich chuť se stane ještě výraznější.
Na jižním Slovensku a na jižní Moravě se prý ještě poskrovnu vyskytuje jeřáb oskeruše. Má hruštičkovité žlutočervené cukernaté malvičky. Je to příbuzný jeřábu ptačího a pochází ze Středozemí a z jihovýchodní Evropy.

Použití v kuchyni
Z jeřabin se dělají kompoty, džemy, marmelády, rosoly, vína nebo se suší do čaje. Jeřabinový džem můžete použít při pečení vánočního cukoví nebo ke svíčkové místo brusinek. Dále můžete například upéct jeřabinový koláč.

Látky obsažené v jeřabinách
V plodech jeřabin se nejvíce cení vitamín C, kterého je až 15x více než v citronech, dále karotenoidy-provitamín A, cukry-sorbit (vhodný pro diabetiky), organické kyseliny, pektin, třísloviny a hořčiny. Plody mají mírně projímavý a močopudný vliv. Podporují vylučování žluči, upravují žaludeční šťávy (k hůře stravitelným jídlům), doporučují se při revmatismu a ledvinových kamíncích. Užívají se v chřipkovém období.